Je spoluzávislost nemoc?

Někteří odborníci se domnívají, že tomu tak není. Podle nich jde o normální reakci na abnormální lidi. Jiní tvrdí, že spoluzávislost je chronické a progresivní onemocnění. Podle tohoto konceptu spoluzávislí chtějí a potřebují nemocné lidi kolem sebe, aby se cítili šťastní nezdravým způsobem. Manželka alkoholika si takovou osobu musela vzít a ona si ho vybrala právě proto, že si nevědomky myslela, že je alkoholik. Navíc potřebuje jeho opilost a jeho bití, aby se cítila spokojená.

Je normální snažit se chránit a pomáhat lidem, které máme rádi. Je také normální být ovlivňován a určitým způsobem reagovat na problémy druhých. Čím závažnější je problém a čím déle zůstává nevyřešen, tím jsme vlivnější a reagujeme násilněji.

Zvláště důležité je zde slovo „reagovat“. Bez ohledu na to, jak přistupujete ke spoluzávislosti, jak ji definujete a z jakých metodologických pozic se ji snažíte diagnostikovat a léčit, zůstává primárně reaktivním procesem. Spoluzávislí většinou reagují. Jejich reakce je často nevhodná – ostřejší nebo slabší, než je nutné. Zřídka však jednají. Spoluzávislí reagují na problémy, bolest, život a chování ostatních. Reagují na své vlastní problémy, bolest a chování. V mnoha případech jsou jejich reakce způsobeny stresem a nejistotou bydlení nebo vyrůstáním uprostřed alkoholismu a dalšími problémy. Je normální, že člověk reaguje na stres. Není to neobvyklé, ale vyžaduje to hrdinské úsilí a pro naše samotné přežití je důležité naučit se nereagovat, ale jednat zdravěji. Většina z nás však k tomu potřebuje pomoc.

Vážným důvodem pro to, aby byla spoluzávislost považována za nemoc, je její progresivní průběh. Čím horší je stav lidí kolem nás, tím energičtěji reagujeme. To, co původně byla mírná úzkost, může vést k izolaci, depresi, emocionálním nebo fyzickým onemocněním a dokonce k sebevražedným myšlenkám. Spustí se řetězová reakce a věci se rychle zhorší. Spoluzávislost nemusí být nemoc, ale můžeme z ní onemocnět, stejně jako zabránit lidem v zotavení.

Dalším důvodem pro to, aby byla spoluzávislost považována za nemoc, je skutečnost, že se z jejího charakteristického vzorce chování – jako většina sebezničujících vzorců jednání – stává zvyk. Lidé opakují běžné činnosti bez přemýšlení. Tímto způsobem si zvyky žijí svůj vlastní život.

Bez ohledu na to, jaké problémy má ten druhý, spoluzávislost odemyká stereotypní systém myšlenek, pocitů a způsobů jednání vůči sobě a ostatním, které nám mohou způsobit bolest. Spoluzávislé chování a návyky jsou sebezničující. Často reagujeme na lidi, kteří se snaží zničit jejich životy, naučením se ničit sami sebe. Tyto návyky mohou způsobit, že začnete nebo udržujete devastující vztahy, které jsou od začátku odsouzeny k neúspěchu. Naučené vzorce chování mohou způsobit selhání vztahů, i když by se jinak dobře vyvíjely. Mohou způsobit, že nebudeme žít pokojně a šťastně s nejdůležitější osobou v našem životě – se sebou samými.

Spoluzávislé chování pochází od jediného člověka, kterého je každý z nás schopen ovládat, jediného člověka, kterého jsme schopni změnit – od sebe. To vše je tedy náš vlastní problém.